Jak jsme šli na Telefonní Budku

Před nedávnem jsem se s jistým kámošem Rerem rozhodli, že by jsme mohli „hacknout“ telefonní budku. Asi 2 dny před plánovanou akci
jsme obešli budky v jistém nejmenovaném městě a vytipovali si 3 telefonní budky vhodné pro naši nezákonnou činnost. Naše první setkání s telefonní budkou mělo být pouze telefonního rázu tzn. že se nebudeme připojovat na net, ale budeme pouze volat zadarmo.

V den akce jsme se ještě domluvili na vercajgu (nářadí), které kdo vezme. Já jsem vzal telefon (byl upravený – na kablíku nebyla klasická koncovka, ale 2 krokodýlky pro snažší připojení na odizolované kablíky), nůž a malou baterku. Rero vzal nějaký ten měřící přístroj
, nožíky na odizolovaní kablíků a nezbytný šroubovák, který jsme nemysleli, že použijeme. Sraz byl stanoven v 6 hodin večer na nádraží – jak jinak než u telefonní budky.

Oblečeni v černém s šiltovkou na hlavě a těžkým batohem jsme vyrazili k budce č.3, jelikož kolem budky č.1 na nádraží bylo zalidněno. Cestou k budce č.3 jsme debatovali o hackingu a Linuxech. Přicházíme k telefonní budce a zjišťujeme, že nad telefonní budkou svítí světlo, kterého jsme si ve dne nevšimli, proto mám pro vás Radu č.1: Alespoň 2 dny před akcí rozbijte všechna světla!

Rozhodli jsme se, že přejdeme k budce č.2, která je trochu méně osvětlená. Náš první útok směřoval na kabel, který vede seshora do budky. Při odizolovávání drátu jsme se střídali – jeden dělal, že volá a druhý to za budkou řezal. Rera to koplo. Tvrdil, že to bylo alespoň 220V. Chtěli jsme to změřit, ale asi 20m od budky se zastavily 2 babky (klepny) a začaly si spolu povídat. Během toho co tam stály ty dvě babky jsme usoudili, že ten kabel vedoucí z budky na sloup a potom do jakéhosi rozvaděče asi nemá s telefonní linkou nic společného. A proto mám pro vás Radu č.2: Nedotýkejte se odizolovaného drátu vedoucího vrchem do budky, protože s telefonním kablem nemá vůbec nic společného!

Odebíráme se k budce č.1, jelikož babky stále tlachají. Rozhodli jme se pro radikální zásah do konstrukce budky. Při pronikání do budky máte 2 možnosti – buď utrhnout telefonní přístroj nebo vypáčit spodní dvířka. My jsme zvolili tu druhou a použili jsme na to velký šroubovák. Vypáčení toho zámku šlo poměrně snadno, ale musíte být na to alespoň dva – jeden hlídá a druhý páčí. Rada č.3 Když páčíte dvířka tak to dělá trochu rachot! Když jsme to otevřeli tak jsme viděli jeden kabel jdoucí ze země kdesi nahoru do telefonního přístroje a dva hrubé dráty s kovovou izolací (něco jako pružina v níž je drát), které se vůbec nedotýkali země. Usoudili jsme, že to bude ten kabel jdoucí ze země, jelikož kabel jdoucí z vrchu, je dle naší předchozí zkušenosti asi napájení telefonního přístroje. Okamžitě jsme odizolovali kabel v němž jsme objevili tři žíly. Proměřili jsme to a nic jsme nenaměřili. Zkusil jsem na to napojit náš telefon – nerozsvítil se. Rozhodli jsme se ten spodní kabel ucviknou kombinačkama, a zjistit, jestli budka bude dělat „tu tú“. K našemu překvapení budka po cvaknutí drátu stále fungovala – dokonce jsme se na ni dovolali mobilem
.

Nechápali jsme, a stále nechápeme odkud tam ten telefonní signál může jít (asi vzduchem nebo já nevím). Během našeho páčení dvířek, proměřování a cvikání nás asi 4x někdo vyrušil a my se museli spakovat, proto mám pro vás Radu č.4 Jděte na budku minimálně v jedenáct hodin večer! Taky jsme se snažili zavřít ty dvířka zpátky – překvapivě to nešlo. Tak jsme je tam jenom tak opřeli. Rada č.5 Když něco vypáčíš nejde to už zavřít!

Touto zkušeností jsme hackování budky odložili na neurčito. Cestou domu
jsem objevili takovou malou, poměrně ve tmě uloženou telefonní rozvodnu (znáte to asi 0,5 m vysoké, 40cm široké a bílé) a začali jsme plánovat další phreakovací akci.